Drahé povolenky, tlak kapitálového trhu i aktivistů může urychlit konec uhlí v Česku. Jenže uhlí, ze kterého se stále vyrábí zhruba polovina elektřiny i teplo pro miliony domácností, není čím rychle nahradit. Vláda problém neřeší, opozice k němu mlčí, napsala Zuzana Kubátová v analýze na serveru Seznam Zprávy.
Pokud se nezmění podmínky v energetice, uhlí k výrobě elektřiny a tepla se u nás přestane používat dřív než v roce 2038, jak doporučila Uhelná komise. To by však byl pro českou energetiku zásadní problém.
„Nová jaderka jeho výpadek nenahradí, protože se prostě postavit nestihne. Nepomohou ani obnovitelné zdroje – přestože je dnes energie z nich v době, kdy vyrábějí, rekordně levná. A přestože nás díky dotacím z Modernizačního fondu čeká nebývalý obnovitelný boom. Soláry a větrníky fungují jen v době, kdy svítí slunce a fouká vítr, takže vyžadují dostatečnou záložní a akumulační strukturu. To si žádá úplně nový přístup k energetice: novou legislativu, nový trh se záložními kapacitami, těsnější mezinárodní spolupráci. Český stát se však na novou energetiku zatím vůbec nechystá, vláda nechává příští vývoj plně na investorech. A to je obrovské riziko,“ napsala Kubátová.
Ta zároveň upozornila, že výpadek uhelných elektráren bude příliš velký, než aby jej nahradil nový blok v Dukovanech. „Uhelné elektrárny u nás v roce 2019 (poslední zveřejněná roční statistika ERÚ) vyrobily přes polovinu v zemi spotřebované elektřiny. Instalovaný výkon, který bude třeba nahradit, převyšuje 10 tisíc megawattů, což je pětinásobek temelínské jaderky,“ vysvětlila Kubátová.
Chystaný nový reaktor v Dukovanech má mít 1 200 megawattů, takže i kdybychom ho třeba zázrakem spustili včas, nahradí zhruba desetinu utlumovaného uhelného výkonu.
Fandové zelené energetiky mají v otázce náhrady jasno. Tvrdí, že uhlí nahradí obnovitelné zdroje a přeshraniční spolupráce. Obnovitelné zdroje včetně hydroelektráren podle poslední výroční zprávy ERÚ předloni vyrobily zhruba 10 TWh elektřiny, tedy asi 15 procent roční domácí spotřeby elektřiny.
V budoucnu to má být významně víc. Například loňská analýza britského nezávislého think-tanku Ember odhaduje potenciál české obnovitelné energetiky na 27 TWh už v roce 2030. A mezinárodní poradenská firma Bloomberg New Energy Finance ve stejnou dobu dokonce na víc než 34 TWh.
„Nevíme, jakou část české spotřeby to v té době bude pokrývat. S růstem elektromobility a dalších moderních technologií půjde spotřeba elektřiny nahoru. Jak, na to se odhady různých autorských týmů diametrálně liší podle toho, jak moc kdo věří v efekt energetických úspor. Avšak z hlediska bezpečnosti dodávek je jedno, jestli budou obnovitelné zdroje schopny vyrobit třetinu nebo polovinu proudu, který Češi ročně spotřebují. V každém případě bude třeba vedle nich stavět zálohu na dobu, kdy jsou kvůli počasí mimo provoz,“ uvedla Kubátová, která upozornila, že v dohledné době nelze spoléhat ani na akumulaci. Baterie, které se momentálně vyrábějí, dokáží dodávat elektřinu maximálně několik hodin. Podobné je to u přečerpávacích elektráren.
„Nejvýkonnější úložný systém v Česku, přečerpávací elektrárna Dlouhé stráně v Jeseníkách, je schopna dodávat elektřinu do sítě nejvýš šest hodin. Plánovaná přečerpávačka v Krušných horách (kterou se určitě nepodaří postavit do roku 2030, pokud vůbec někdy) by byla zhruba stejně výkonná. Podle těžařského šéfa skupiny Sev.en Energy Petra Lence by ji sice bylo možné posílit, i tak by se ale doba, po kterou by mohla zaskakovat za zelené elektrárny, protáhla nejvýš o hodiny,“ napsala Kubátová.
Obdobnou službu můžou nabídnout bateriová úložiště. Skupina InterGen, v níž má podíl český miliardář Pavel Tykač, nyní chystá ve Velké Británii 300megawattovou baterii, která bude v Evropě patřit k vůbec nejvýkonnějším. „Teď hledáme optimální způsob pro její nabíjení a vybíjení. Na stole máme verzi, při níž by systém dodával do sítě zjednodušeně řečeno šest hodin,“ popisuje možnosti obří baterie výkonný ředitel Sev.en Energy Alan Svoboda.
Jedinou potenciální náhradu za končící uhlí a zároveň zálohu za obnovitelné zdroje tak představují plynové elektrárny. Buď velké paroplynové, podobné té, jakou ČEZ před několika lety dokončil v Počeradech, nebo jednodušší flexibilní, určené přímo pro stabilizaci sítí. A fungující na klasický zemní plyn dopravovaný především z Ruska.
„Investoři však nezačnou takové zdroje stavět, dokud nebudou mít zaručenou návratnost kapitálu. Už proto, že musí počítat s tím, že velkou část roku bude jejich produkce prakticky bezcenná. V časech, kdy v Evropě jedou naplno soláry či větrníky, je elektřiny na trhu přebytek a její ceny padají až do záporu. Na problém narážejí všechny nové investice v energetice. Sezonní přebytky elektřiny ničí hospodaření nejen plynových, ale i jaderných nebo uhelných zdrojů, a dokonce i ekonomiku samotných zdrojů obnovitelných: čím jich je víc, tím víc přebytečné energie jde na lokální trhy, tím víc její cena v určitých obdobích klesá a s tím klesá i výnosnost elektráren. Všech. Další riziko pro plynové investice je v růstu cen emisních povolenek. Pokud budou dál zdražovat, výroba elektřiny z plynu se bude vyplácet ještě hůř,“ upozornila Kubátová.
Podle Karla Polaneckého z Hnutí Duha u nás velkou část flexibilní záložní kapacity v budoucnu obstarají teplárny, které od uhlí odejdou jako první. Mohou totiž přezbrojit na takzvanou kogeneraci, tedy vysoce efektivní výrobu elektřiny i tepla současně, a to z plynu, odpadů či biomasy.
„Přechod na kogenerační kotelny je však myslitelný jen s pomocí evropských rozvojových fondů, protože většina teplárníků na takové investice nemá. Peníze na finančním trhu určené na plynové, tedy fosilní projekty rychle zdražují, zároveň však teplárníci narážejí na nechuť politiků k plynovým investicím. Stále třeba není jisté, že si české firmy plánující plynofikaci na dotace z rozvojových fondů vůbec sáhnou. Přezbrojit na biomasu či odpad přitom není řešení. Možnosti obojího jsou u nás omezené. Pokud se výstavba takových kotelen přežene, bude se muset biomasa či odpad do nich dovážet z velkých vzdáleností, třeba i ze zahraničí,“ napsala Kubátová.
Ostatně i Velká Británie, evropský premiant v odchodu od uhlí, zásobuje své biomasové elektrárny dřevní štěpkou dováženou loděmi z Kanady a USA. Pro dekarbonizaci a životní prostředí to přínos nemá, zato to zdražuje energii.
Řešením by mohla být evropská spolupráce, kdy by si jednotlivé státy posílaly elektřinu dle aktuálních podmínek a potřeby. Pokud se propojí celá Evropa, zálohy by se řešily snáz, Česko by ale muselo zapomenout na základní pilíř svého energetického systému, jímž je energetická soběstačnost. Navíc chybí infrastruktura i legislativa.
„Většina domácích energetiků je přesvědčena, že s odchodem od uhlí to nakonec tak horké nebude, jen dostane jinou podobu, než si dnes zastánci dekarbonizace představují. Podíl obnovitelných zdrojů u nás výrazně stoupne, na druhou straně ale uhelné zdroje zůstanou ještě dlouho k dispozici jako jejich záloha. Spouštět se budou ve chvíli, kdy u nás nebude svítit slunce ani foukat vítr na severu kontinentu. Uhelná záloha obnovitelných zdrojů by byla levnější i jistější než problematické plynové investice. Do roku 2038 s ní ostatně počítá i Německo,“ uzavřela svou analýzu Zuzana Kubátová, podle níž bude současně pokračovat propojování sítí a ve 30. letech se definitivně uplatní nové technologie, například malé modulární jaderné reaktory vyráběné sériově v továrnách.
2
0
