„Je třeba mít stále na zřeteli, že elektřina je úplně jiný typ energie než plyn nebo ropa, protože se nedá uskladnit do zásoby. U elektřiny je proto nesmyslné dívat se na ni z hlediska roční spotřeby, napsal v Týdeníku Echo miliardář Pavel Tykač, jehož skupina Sev.en Energy provozuje doly a elektrárny v Čechách, Anglii, Austrálii a v USA.
Tykač důrazně varuje před jednorozměrným pohledem na energetiku, k němuž směřují zelené západní společnosti.
„Němci hodlají letos a příští rok vypnout všechny své jaderné bloky a třetinu výkonu černo- a hnědouhelných elektráren. Celkem tak odstaví řiditelné zdroje o výkonu 14 000 MW, tedy jako čtrnáct temelínských jaderných bloků. Budeme-li jen sedět s rukama v klíně, či dokonce tleskat a aplaudovat tomu, že jsou vypínány klasické zdroje elektřiny, a vydávat se stejnou cestou, nebudeme v příštích letech o blackoutech jen číst, ale budeme je možná zažívat i sami na sobě. Chceme-li tomu předejít, je třeba uvažovat o energetice racionálně, tedy opustit falešné představy typu, že nás se ten problém netýká, protože v roční bilanci jsme z hlediska výroby a spotřeby elektřiny zemí exportní, či že přistavěním dalších větrných parků a fotovoltaických polí nahradíme odstavené uhelné elektrárny,“ napsal Tykač.
Česko je v roční bilanci státem, který elektřiny vyrobí víc, než sám spotřebuje, a je tedy z hlediska roční bilance exportérem elektřiny. Přitom ale vůbec neplatí, že by Česko mělo nadbytek zdrojů. V současné situaci je to v hodinách špičkové spotřeby „jen tak tak“ a v příštích letech, kdy se budou některé staré zdroje odstavovat, se i Česko může dostat do problémů.
„Podstatné parametry, které je v energetice třeba řešit, jsou výrobní kapacita (neboli energetická bezpečnost) a schopnost síť pružně regulovat. Pro pochopení prvního parametru si vezměme jako modelovou situaci typické zimní počasí – je inverze, sluníčko téměř nesvítí, vítr skoro nefouká a je chladno. Jak a kde elektřinu pro všechny odběratele zajistíme? Poptávka po elektřině je kvůli mrazivému počasí vysoká a fotovoltaika a větrníky nám nepřispívají téměř ničím. A na dovoz se také spolehnout nemůžeme, protože podobné počasí panuje i v okolních státech. Neřešíme těch přibližně 7000 hodin v roce, kdy je elektřiny u nás a v okolních státech dostatek a které z nás dělají v elektřině exportní zemi. Musíme řešit těch zbylých cca 1800 hodin. Právě v těchto hodinách musíme mít dostatek dostupných zdrojů elektřiny. Musíme tedy mít dostatek zdrojů, které nezávisí na rozmarech počasí a které se nacházejí na území našeho státu, protože ve chvíli kritického nedostatku elektřiny se nedá spoléhat na to, že jiné státy nechají pro elektřinu otevřené hranice a že bude možné nakoupit v zahraničí,“ vysvětlil Tykač, podle nějž schopnost vyrobit si dostatek elektřiny je stejně klíčovým parametrem jako schopnost síť uregulovat.
„Kromě výrobní kapacity, kterou potřebujeme a která ve špičce činí přibližně 12 tisíc MW (tolik ČR spotřebovává v těch nejchladnějších zimních dnech), musíme být schopni přenosovou síť v reálném čase regulovat. K tomu je potřeba dalších několik set megawattů výkonu, určených k plnění podpůrných služeb. Ať už jde o primární regulaci ve vteřinovém dolaďování sítě, nebo o vykrývání větších výkyvů, kdy někdo z distributorů třeba špatně odhadne spotřebu. A vedle všech zdrojů, které vyrábějí kvůli okamžité poptávce, musí mít stát připravených ještě dalších několik set megawattů rezervního výkonu. Například musí mít nasmlouvané zdroje pro situaci, kdy mu v kterémkoli okamžiku vypadne největší zdroj v síti, což je v našem případě jeden temelínský blok, tedy 1060 MW. ČEPS musí mít smluvně zajištěné zdroje, aby takový výpadek byl schopen nahradit. Za posledních třicet let v Česku přibylo jen minimum řiditelných zdrojů – jaderná elektrárna Temelín, která se začala stavět ještě dřív, a pak jen plynová elektrárna v Počeradech, hnědouhelný blok v Ledvicích a Kladno. Dohromady necelých 4000 MW výkonu. Jinak stojíme na elektrárnách, které se začaly stavět před 50 a více lety,“ upozornil Tykač.
Ten zároveň popsal, jak je energetika závislá na politickém rozhodování. „Teoreticky je energetická politika v rukou každého členského státu EU, ale fakticky je tomu jinak. Již patnáct let nelze postavit v EU žádnou elektrárnu bez státní podpory, nevyplatí se to ekonomicky. Kvůli tomu, jak trh rozbily obnovitelné zdroje, respektive jejich dotační podpora a přednostní právo přístupu v dodávkách do sítě. Postavit jadernou nebo uhelnou či plynovou elektrárnu se už v Evropě nevyplatí, protože mají nejen konkurovat na trhu dotovaným OZE, navíc ekologické předpisy významně zdražily jejich výstavbu a povolenky CO2 prodražují výrobu v nich. Počet hodin, kdy řiditelná elektrárna může být v provozu, je omezován přednostním právem přístupu OZE do sítě. A přitom reálně se bez klasických zdrojů neobejdeme,“ zdůraznil miliardář, kterému vadí, že v Česku nikdo doopravdy neřeší, zda budeme mít v budoucnu dostatek zdrojů.
„Fascinující je, že máme spoustu úřadů pro všechno možné i nemožné, ale žádný, který by zodpovídal za to, že stát bude mít za deset či dvacet let dostatek energetických zdrojů. ČEPS je zodpovědná za denní regulaci sítě, ale nikoli za to, že třeba po roce 2038, kdy podle uhelné komise mají skončit uhelné elektrárny, bude v síti k dispozici dostatek zdrojů. Trochu to supluje ministerstvo průmyslu a vláda, která rozhodla o výstavbě nového jaderného zdroje. Energetická bezpečnost je jednou z nejdůležitějších věcí pro přežití civilizace, tedy i našeho státu, proto je správně, že se tomu vláda věnuje. Nicméně je tristní, že nemáme samostatný úřad, který by měl v popisu práce sledovat a řešit, jestli tady v příštích letech bude dostatek zdrojů elektřiny a jestli naše energetická bezpečnost není ohrožena,“ uvedl.
Čtěte také:
Kácet v Brazílii je fuj, kácet v USA je ekologické?
Česko má totiž v evropském rámci mimořádnou smůlu na energetické podmínky. Drtivá většina ostatních členů Evropské unie má buď moře, takže může vybudovat off-shore větrné parky, nebo má vysoké hory. Například Rakousko (podobně jako Švýcarsko) vyrábí až 70 % své celkové produkce elektřiny ve vodních elektrárnách v Alpách. Extrémem je pak Norsko, kde po většinu roku stojí elektřina jedno euro, protože jejich vodní elektrárny mají tolik vody, že se ta elektřina prodává jen „za odvoz“.
„V ČR nemáme ani moře, ani vysoké hory. Navíc jsme historicky významně průmyslová země, takže máme v přepočtu na obyvatele hodně vysokou spotřebu elektrické energie. Fotovoltaika ani vnitrozemní vítr pro nás žádnou záchranou nejsou. Průměrná doba slunečního svitu v ČR je 1200 hodin ročně, takže 7500 hodin, tedy naprostou většinu času, fotovoltaické elektrárny dodají do sítě jen minimum. A z hlediska větru se u nás za špičkovou lokalitu považuje ta, kde fouká 16 procent času (pro srovnání: na moři, kde se staví off-shore větrné parky, to je 50 až 60 procent). Navíc místní obyvatelstvo ty větrníky odmítá, a to včetně ochránců přírody. Česko má v tomto velký problém a v Bruselu se nám přitom dostává strašně malého pochopení. V Unii je vyloučeno, že by dali jakoukoli podporu uhlí, nechtějí už dávat podporu ani zemnímu plynu a jádro je odmítáno našimi sousedy Německem a Rakouskem. To nás dostává do velkých kleští. Čím máme, až skončí životnost těch již půlstoletí starých elektráren, svoji výrobu nahradit?,“ položil řečnickou otázku majitel skupiny Sev.en Energy, který zároveň upozornil, že navzdory proklamacím ještě dlouhou dobu nebude možné spoléhat na akumulaci elektřiny.
„Různí aktivisté argumentují převratnými novými technologiemi. Jenže většinou vůbec nerozlišují, jestli to je nový objev zatím jen na papíře, nebo pokusný prototyp, nebo třeba jen poloprovozní technologie vyzkoušená v experimentálním stadiu bez ohledu na výši nákladů, nebo jestli jde o technologii, která je fungující a běžně v reálném životě využívaná. Často třeba tvrdí, že problém vyřeší velkokapacitní baterie. Jistě, možnost akumulace je řešením všeho. Jakmile nalezneme řešení, jak to ohromné množství energie uložit, pak je problém vyřešen. Postavíme dostatečné množství off-shore větrníků, vyrobenou přebytečnou elektřinu si uložíme a budeme ji používat stejně jako ropu ze zásobníku. Jenže právě otázka akumulace vyřešena není a zatím to není ani na obzoru.
S výjimkou vodíku, o kterém se mluví již desítky let, si neumím představit, kam to ohromné množství energie ukládat. Zatím máme k dispozici jen baterie, jejichž kapacita je směšně malá. Všichni jsme zaregistrovali, jak Elon Musk v Austrálii postavil obří baterii o kapacitě 100 MWh. Co prakticky tato kapacita znamená? Že by byla schopna po dobu 1 hodiny dávat 100 MW energie, tedy že malé Česko by ji vycuclo za půl minuty,“ uzavřel Pavel Tykač
Článek převzatý z webu: 
1
0
