Abychom se dostali k podstatě věci, geologickou minulost ve čtvrtohorách zjednodušíme na tvrzení, že za posledních 400 000 let prošly krajem 3 doby ledové. Neandertálec tu byl už mezi 2 a 3 dobou ledovou, člověk našeho typu na Landeku před více než 20 000 lety. Při změnách klimatu proudili lidé i zvířata od jihu na sever při oteplení od severu na jih při ochlazení. Lidé postupovali podél řek hlavně po zvířecích steskách, protože kolem nich byl prales vypasen a snadno prostupný. Po roztátém ledovci také nacházel pazourky a kameny dovlečené ledovcem od severu v čelní moréně. Za takovou skupinu můžeme považovat i lidi na Landeku novinářsky označované lovci mamutů i když jejich hlavní zájem byli pazourky ve slezské nížině. K těm se dostávali v Pavlovienu z Podunají Moravskou a Oderskou branou. Ze středomoří přes Moravskou bránou procházeli lidé pro jantar k Baltu a opačným směrem za bohatstvím umírající Římské říše. Na úsvitu dějin tady procházeli Keltové těsně před počátkem našeho letopočtu, pak od severu a východu germáni až do poloviny 6.století. V druhé polovině 6.století přicházejí od východu, přes Vislu Holasici. Jsou to zemědělci, kteří si od Skočova, Podobory, Lubomije, Landeku, Opavy, Cvilína Holasic a Glubczic stavějí vojensky neopevněná hradiště, která se stvají snadnou kořistí agresivních sousedů. Okolo roku 880 se stávají kořistí Moravanů, později jsou kolonizováni na Opolsku a Těšínsku Vislany. A tu v roce 1229 přichází, jako důkaz kolonizace Vislanů, první zmínka o Slezské Ostravě 38 let před první zmínce o Moravské Ostravě.
Znalost písma bylo ve 13. století monopolem církve. Negramotní byli i králové a to s rytířskou hrdostí. Proto je samozřejmé, že nejstarší listiny z té doby jsou z dikce církevních hodnostářů. Nejstarší listina, kde se objevuje název Ostrava byla sepsána pod datem 26. května 1229 v Perusii – Perugii v oblasti Umbria 150 km severně od Říma papežem Řehořem IX. Listina dovoluje Benediktinům z kláštera Týnec u Krakova vybírat desátky v osadě Ostrava, tedy v sousední diecési. Zatím, co první zmínka o Moravské Ostravě je v závěti olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku z roku 1267. Moravská Ostrava se stává městem ihned, Slezské Ostravě to trvá 691 let. Obdoba je tady s dvojměstím Frýdek – Místek. Tady taky založení Místku je stejné jako Moravské Ostravy v roce 1267, kdy se stává okamžitě městem. Ve Frýdku je to osada Jamnice v roku 1305. Leží však na obchodní cestě z Olomouce do Krakova. Těšínský kníže Kazimír se dává v léno Janu Lucemburskému v roce 1327 a Frýdek se stává městem již v roce 1339 to už po 34 letech. Slezská Ostrava je taky na obchodní cestě, ale jen z Opavy do Těšína. A svoji roli tu taky hraje geomorfologie. Chyběla tu cesta, kterou by neohrožovaly povodně. . Ta sice vznikala mezi lety 1772 – 1776, ale nebyl tu pán, který by na ni vystavěl zámek a náměstí. Vlček tu nebyl doma. Dnes je na tomto příhodném místě krematorium. Přesto tato cesta prospěla počátku dobývání uhlí, protože zpřístupnila Trojické údolí počátkům štolového dobývání. Skutečnost, že Slezská Ostrava nemá dodnes svoje centrální náměstí s budovou Úřadu a kulturním domem, které by charakterizovalo význam obvodu, nebude patrně nikdy dotažena do konce. Prostranství po bývalém Dole Bezruč byla prodáno spekulantům s pozemky. Usnesení Magistrátu města Ostravy, že tato plocha je jádrovým území pro vybudování centra se zdá být jenom jalovým politick ým plácnutím pro funkční období, které po 4 letech končí. Jsou to usnesení bez pravomoci a odpovědnosti.
Zásadní událostí, v dnes již skoro 800 leté historii , má úředně ověřený objev uhlí v Trojickém údolí na podzim roku 1763.Tento objev nebyl náhodný a byl motivován mocenským zápasem mezi Rakouskem a Pruskem o nadvládu nad střední Evropou. Po nástupu Marie Terezie na trůn v roce 1740. Rakousko, po ztrátě velké části Slezské provedlo řadu reforem a využitím nerostného bohatství, mezi jinými i uhlím, chtělo posílit obranou sílu země. Po roce 1750 nastupuje rozsáhlé hledání uhlí, do kterého se zapojuje i geolog amatér Jan Augustin – mlynář z Lagnova – dnes součást Klimkovic.
Jan Augustin věděl o výzvě vídeňského dvora k hledání uhlí. Jeho příbuzní z Lagnova se přiženili na Zámostí do Slezské Ostravy, kde byli řemeslníky.. Koupili si pozemky č. 29 a č. 30 v Trojickém údolí. Je to v místech, kde dnes stojí hotel Garni. Všimli si, že sedláci, kteří orají pozemky pod jejich pozemky vyorávají uhlí a řekli mu to. ( Ostatně to viděl o asi 10 let později hormistr Lutz na podzim 1767 při průzkumu Trojického údolí se svými hornobenešovskými horníky , kdy na zoraném poli viděl mezi hnědými brázdami černé tmavé pásy.vyoraného uhlí patrně jedné ze tří Slabých slojí, jejichž úklon byl rovnoběžný s úklonem povrchu). Sedláci uhlí znali. Zaorávali ho do země, kde zvětralé uhlí plnilo funkci hnojiva. V domech neměli kamna s pořádným komínem, kde by jim zvětralé uhlí hořelo. To mohlo hořet je kovářům a to ještě ve směsi s dřevěným uhlím. Proto prý Marie Terezie vydala příkaz : uhlím se nehnojí, uhlím se topí. Dobře taky věděl, že majitel panství v Klimkovicích i Slezské Ostravě se bojí zahájení dobývaní uhlí. Sedláci se stanou horníky a nikdo nebude chodit “ na panské“. Také nebyl zajištěn odbyt při dostatku dřeva v lesích. Proto vykopal kus uhlí a v roce 1757 utíkal na sousední panství do Sedlnice, kde to uhlí ukázal. Sv.pán Eichendorf o nich prohlásil, že vydávaly malý žár. Patrně zvětralé uhlí z pole.Pak však přišla válka sedmiletá 1767 -1763 a byly jiné starosti. Teprve po válce píše dopis do Kutné Hory, hormistru Janu Antonínu Alisovi. Tomu pro průzkum zbylého Slezska dala Marie Terezie dva horníky z Báňské Štiavnice Neugebauera a Vöglera. Zatím co Neugebauer se pohybovat zejména v Jeseníkách, dá se předpokládat, že za Augustinem do Lagnova přišel patrně Josef Vögler. Spolu odešli do údolí Burňa, kde na pozemku sedláka Adámka , patrně v malém hájku, protože v pooraném poli nemohli kopat, vykopali kus krásného uhlí. Je to v blízkosti dnešního chovu koní Mušketýr a bylo to uhlí patrně ze sloje Františka skupiny slojí porubských vrstev. Horník Vögler odešel s uhlím do Opavy, kde v listopadu 1763 s ním místní kováři a zámečníci provedli zkoušky, při kterých mělo horší výsledky. Asi opět zvětralé blízko povrchu. Jednoznačné výsledky přinesla až prospektorská mise z let 1767 – 1768 , kterou vedl J.J. Lutz. Na pokyn z Vídně jej vybral baron Locella v Opavě
O své misi poslal Lutz 14,července 1768 zprávu do Vídně. Současně se zprávu provedl i zaměření terénu a zhotovil mapu. Tu znovuobjevil v roce 2001 Ing. Klát. z mapy vyplývá, že zde bylo provedeno 11 kutacích děl. V roce 1768 tady byla vyhloubena i nejstarší kutací jáma na Ostravsku.
0
0
