Jednasedmdesátiletý Roman Krzak z Ostravy s hornictvím spojil celý svůj život. Bezmála 30 let pracoval přímo v důlních provozech. Když je na pokraji důchodového věku opustil, pomáhal zakládat a budovat Hornické muzeum v Ostravě-Petřkovicích, které v těchto dnech slaví 25 let existence. Slavit bude i Krzak. Dodnes totiž v průmyslovém areálu pracuje jako průvodce a své hornické zkušenosti předává dál návštěvníkům.
Krzak prožíval celou historii muzea, které se dnes jmenuje Landek Park. Zažil ekonomické problémy po privatizaci OKD i to, jak areál převzaly v roce 2010 strojírenské Vítkovice podnikatele Jana Světlíka. Byl u toho, když návštěvnost jedinečné důlní expozice vzrostla z původních 1500 lidí na současných několik desítek tisíc návštěvníků za rok.
Když se Krzak v roce 1965, to mu bylo čerstvých 18 let, rozhodoval, co udělá se svým životem, měl jasno. Otec, děda i strýcové byli horníci. „Odmítl jsem nastoupit na vysokou školu a šel jsem sbírat zkušenosti na šachtu. Bylo to rodové dědictví.“ Po téměř třiceti letech se znovu rozhodoval, jak dál. Znovu vyhrálo hornictví. „Chystalo se otevření muzea. Volali mi, že potřebují chlapy se zkušenostmi. Bylo nás tehdy osm. Stavěli jsme expozice, skládali všechno dohromady,“ řekl a dodal, že z této party už zůstal jen on a jeden kolega, který nyní pomáhá s údržbou.
I když je už více než 15 let v důchodu, muzeem stále žije. Je jedním z průvodců, kteří provázejí návštěvníky a výklad zpestřují svými zážitky z práce v podzemí. „Je důležité, že tady máme lidi, jako je Roman. Jsou to lidé, kteří strávili život v dole a dokážou prohlídku okořenit,“ řekl ředitel Landek Parku Lumír Plac.
Podle něj přitom úplně na začátku nevznikalo přímo muzeum. V době, kdy se ještě i v Ostravě uhlí těžilo, bylo záměrem vybudovat vzdělávací středisko, které by představilo těžkou práci havířů. Když už bylo jasné, že nastane útlum těžby, několik technicky zdatných horníků, mezi nimi i první ředitel muzea Stanislav Vopasek, bylo přesvědčeno, že by po hornictví v Ostravě mělo něco zůstat. Jako ideální pro muzeum se jevil nejstarší ostravský důl nedaleko kopce Landek. Právě zde se totiž v pravěku usídlili lovci mamutů – první lidé této planety, kteří začali energii ukrytou v uhlí využívat.
„Cílem zakladatelů muzea bylo představit těžkou práci havířů v dole a seznámit návštěvníky s jednotlivými důlními činnostmi, kterých bylo osm,“ řekl Plac. Po privatizaci OKD vznikla koncepce rozvoje. Novým cílem se stalo vytvoření interaktivního prostředí. Kromě hornické historie má muzeum nabídnout návštěvníkům možnost, aby zde strávili celý den. Prostor tu dostal sport, odpočinek i zábava. Vznikl kemp i restaurace. Místem vedou dvě cyklostezky. Dnes už muzeum plní funkci příměstské rekreační zóny. A tu navštíví celkem 400 tisíc lidí ročně.
Největším lákadlem ale stále zůstává důlní expozice a unikátní výstava bánského záchranářství. Představuje například vývoj dýchací techniky od roku 1883 do současnosti. Pod zem návštěvníci sjíždějí původní těžní klecí a projít se mohou historickými štolami o délce 250 metrů.
0
0
