Povídky starého fonendoskopu

Zatím se v nemocniční zahradě mezi kvetoucími keři udobřoval Tonda s Boženkou.

Nasliboval jí hory, doly a když jí svatosvatě slíbil, že už se na žádnou ženskou ani nepodívá, dostal vytouženou tašku s jídlem a demižón se zbytky červeného Vavřineckého které  zkrápěly místo urputného boje.

Když přišel Tonda na pokoj, všichni už věděli, co se přihodilo. A tak, aby si Tonda přátele udobřil a aby smyl ten nepříznivý dojem z dnešního odpoledne, počastoval všechny zbytky Vavřinečku. Když si všichni na pokoji přiťukli na zdraví, prohodil Tonda k chlapům:“ No, hoši, vy ste mně to pěkně zavařili. Dyť sem z teho měl málem rozvod! To ste mně nemohli dát vědět, že tu přijela tá moja?“ „Tondo, ty hrome, copak někdo z nás věděl, že Maruška není tvoje žena? Dyť se kolem tebe měla jako opravdovská paní Nečasová!“odtušil pan Straka. „A navíc sem byl rád, že sem od té tvé paničky taky nějakou nechyt, jak byla rozparáděná“. „Ale chlapi, dyť já su tady enem na brigádě na stavbě. Bydlím na ubytovně a s Maruškou sem sa poznal na taneční zábavě. A protože jí umřel manžel, tož sa na mě upnula. Tak co sem měl dělat? Tož sem ju trochá utěšoval a ona byla ráda, že má chlapa a že sa može o nekeho starat. Ale já včil mám s brigádů utrum a budu doma pod dohledem, jak v kriminále. Ale víno vám, chlapi, pošlu, to sa nebojte. Alespoň sa temu vínu budu moct doma víc věnovat“

A tak toto dramatické odpoledne skončilo nakonec „happyendem“.

Jenom  Tonda musel Marušce zaplatit bolestné,které na chirurgii vypočítali na dva tisíce korun.

„No, šak to stálo zato“ pomyslel si Tonda.