Vysoké ceny energií se začínají dramaticky promítat do hospodaření firem. Energeticky náročné podniky by kombinaci drahých emisních povolenek a energií nemusely přežít. V rozhovoru pro idnes.cz to řekl prezident Svazu chemického průmyslu Petr Cingr.
„Nemůžeme provozovat zelenou chemii bez dodávek zelené elektřiny, a ta není,“ vysvětlil Cingr, podle nějž je zatím hlavním viníkem vysokých cen energií geopolitická situace ve světě a na globálním trhu s energiemi.
„Můžeme to ale vnímat jako indicii toho, co se stane s cenami energií, až přijmeme Green Deal, jak je dnes navrhovaný. Když se podíváme na cenu ekologické elektřiny z fotovoltaiky, vychází nám na úrovni 100–130 eur za MWh plus náklady na přenos a distribuci, běžná cena tedy může být 200 eur. Pětkrát dražší než loni. Jediná šance je, že klesne cena alternativy, což je zemní plyn, někam na 30 eur (ze současných přibližně 80 eur). To by stlačilo cenu elektřiny, ale zase by její cena při ekologické výrobě nevycházela bez dotací. Je to začarovaný kruh, zatím nemá lidstvo levné alternativní technologie na pokrytí všech svých energetických potřeb, které navíc stále rostou,“ upozornil prezident Svazu chemického průmyslu.
Podle něj je nezbytné, aby snižování emisí mělo časovou i ekonomickou racionalitu a rovněž je nutné zajistit srovnatelné podmínky s ostatními konkurenty z mimoevropských zemí.
„Dováží se sem řada výrobků z jiných regionů, které sice deklarují, že také budou snižovat emise, ale Čína mluví o roku 2060, Indie o roku 2070 a Amerika neříká nic. Pokud máme splnit cíl v roce 2050, zatímco ostatní budou mít dalších 10 až 20 let, tak tady za těch 10 až 20 let žádný průmysl nebude, pokud nebude prostředí EU chráněno. Pokud naše provozy zavřeme a výroba se přesune do zemí, kde někdo vyrábí na horších technologiích, planetě nepomůžeme. Nejenže výroba vyprodukuje více emisí, ale navíc se zvýší emise za dopravu do Evropy. Pokud nebudou platit pro všechny stejné podmínky, naše evropské hujerství způsobí opačný efekt – světové emise vzrostou,“ vysvětlil Cingr.
Pokud nejde zařídit, aby na celém světě existoval jednotný trh s emisními povolenkami a museli je kupovat všichni za stejné peníze, tak by podle Cingra měla být alespoň zastropována jejich cena, aby se s nimi nemohlo spekulovat, jak je to dnes. Průmyslu by podle Cingra pomohlo i to, kdyby měl na trh s povolenkami přístup pouze ten, kdo je použije k podnikání.
„Pokud máme být uhlíkově neutrální, potřebujeme zelený zdroj elektrické energie. Alternativa je vyrábět „bezemisní“ vodík ze zemního plynu, pokud nějakým způsobem uložíte CO2 buď do produktů s dlouhou životností, jako jsou lepidla, nebo pod zem. Další variantou je získat vodík jako základní surovinu pro výrobu čpavku z vody rozštěpením na vodík a kyslík. K tomu ale potřebujete 13x víc elektrické energie než na konvenční technologii. Pokud nemáme zelenou elektřinu ani na dnešní způsob výroby vodíku, je jasné, že není reálné do roku 2030 splnit cíl vyrobit polovinu vodíku zeleným způsobem a do roku 2050 všechen. To nejde zvládnout časově ani ekonomicky,“ upozornil Cingr.
Současně na příkladu vysvětlil, že je tvrzení, že nejlevnější elektřina je z obnovitelných zdrojů, je pouhým mýtem. „Protože 1 MWh ze sluneční elektrárny vyjde přibližně na 100 až 130 eur, ale elektřina ještě v půlce loňského roku stála na trhu 40 až 50 eur. Obnovitelné zdroje tedy nejsou nejlevnější a ani nejsou dostatečně stabilní. Německo má dnes až 40 procent instalovaného výkonu v obnovitelných zdrojích. Pokud přestane foukat, přicházejí o tyto zdroje. Takže je potřeba je něčím zálohovat. Lze to řešit tak, že budete mít 150 procent instalovaného výkonu, a i když nebude foukat, stále budete mít k dispozici potřebných 100 procent. To ale vyžaduje obrovské investice a spoustu času. Navíc, v našich zeměpisných podmínkách nejrelevantnější větrné parky nemůžete stavět všude i s ohledem třeba na jen potenciální výskyt chráněných živočichů,“ popsal realitu prezident Svazu chemického průmyslu.
0
0
