Růst cen uhlí se u jeho tuzemských producentů projeví až se zpožděním a v menší míře, než si laici myslí. I proto je podle prezidenta Zaměstnavatelského svazu důlního a naftového průmyslu (ZSDNP) plán na mimořádnou daň pro tento sektor nesmyslné.
Vladimír Budinský, prezident ZSDNP upozorňuje, že z uhlí je v Česku 42 procent elektřiny a 55 procent tepla a pokud o uhelné zdroje stát přijde, nemá za ně náhradu. Má ale přitom odpovědnost za spolehlivost dodávky elektřiny v České republice. Budinský nevěří tomu, že za tři roky mimořádnou daň z mimořádných zisků stát skutečně zruší. Naopak věští její rozšíření na další sektory.
Váš zaměstnavatelský svaz nesouhlasí s uvalením mimořádné daně na uhelnou energetiku. Co vás k tomu vede?
V obecném principu jde o to, že sektorová daň vnáší do naší ekonomiky nejistotu pro investory do České republiky a proto je velmi špatným řešením.
Pro uhelný průmysl je konkrétně daň zcela nespravedlivá. V minulých letech byl uhelný průmysl násilně utlumován a těžby klesaly. Fixní náklady snižovat není jednoduché a rychlé, i proto byla daňová základna v minulých letech nízká.
Letos jsou ekonomické výsledky lepší, jenže ne kvůli vysokým cenám. Uhelné firmy totiž mají dlouhodobé smlouvy a tak rychle se ceny elektřiny ve výnosech neobjeví. I když ceny za uhlí narostou, tak rozhodně se zpožděním a v mnohem menší míře. Ale roste v absolutním objemu těžba uhlí. Za první pololetí 2022 byla výroba hnědouhelných elektráren o 17 procent vyšší než v roce 2021. Konečně by se tak mohly uhelné firmy trochu zotavit, ale stát přijde se selektivní drakonickou daní ze zisku ve výši 60 procent. Proto s novým daňovým návrhem opravdu nesouhlasíme.
Obáváte se také, že zavedení daně způsobí to, že těžba uhlí v Česku nebude rentabilní, což způsobí problémy v zásobování elektráren a v konečném součtu pak nedostatek elektřiny a růst její ceny. Tyhle signály máte přímo od producentů uhlí či elektráren?
Ano. Uhelný průmysl je na indexu bank. Nechtějí mu vůbec půjčovat a i vedení standardního účtu je ze strany některých bank odmítáno. Jsme jako odvětví finančními institucemi diskriminováni. V takové situaci uhelné firmy žijí jen z výsledků svého hospodaření. Pokud si nevytvoří dostatek zdrojů, nebude na opravy, modernizace a udržování. Nebude na budování ochranných opatření. Z uhlí je přitom 42 procent elektřiny a 55 procent tepla. Stát velice riskuje, že o tento zdroj náhle přijde, když se firmám vinou drakonické daně jejich fungování zkrátí. Náhradu stát zatím nemá. Přitom však odpovědnost za spolehlivost dodávky elektřiny v České republice má stát, nikoli firmy…
Ještě z něčeho má váš svaz u mimořádné daně obavu?
Obavu nemáme, protože jsme si zvykli očekávat jen to nejhorší. Jisté je, že bude-li jednou takzvaná Windfall Tax (daň z mimořádných zisků, pozn. red.) zavedena, tak tato selektivní daň už nezmizí a bude ad hoc uvalována na ten či jiný obor a odvětví. Ale uhlí bude platit už navždy, to je v DNA politiků, kteří, bohužel, neznají reálný život.
Takže nevěříte tomu, že daň bude platit jen plánované tři roky?
Zrušení superhrubé mzdy mělo být na dva roky, s tou podmínkou prezident zákon podepsal… Samozřejmě se to nevrátí. Stejně jako se nezruší selektivní daň, když se jednou zavede. Volby jsou každé dva roky a politici se víc a víc bojí.
Co vládě navrhujete váš zaměstnavatelský svaz?
My vládě navrhujeme, aby uhelnou energetiku už netrestala a neničila, ale naopak, aby jí trochu povolila, třeba jen krátkodobě a dočasně. Užitečné pro občany ČR by bylo, kdyby domácí energetický průmysl nyní vláda malinko podpořila a zajistila fungování uhelné energetiky na nejbližších řádově 20 let, než se postaví ty čtyři nové jaderné elektrárny, o kterých pan premiér s takovým zápalem hovoří. Tak jako si nejprve koupíte novou lednici a pak zrušíte tu starou, tak se musí nejprve postavit ty nové bezemisní, spolehlivé a bezpečné nové zdroje pro EU Green Deal a teprve pak se může uhlí v Česku zrušit. Nesmíme zapomínat, že uhlí je stále páteří teplárenství.
Obecně vzato, je uvalení mimořádné daně krok správným směrem? Nebo by vláda měla spíš volit jiné prostředky ke zpomalení růstu státního dluhu?
Náš Zaměstnavatelský svaz důlního a naftového průmyslu, který je členem Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů a společně se Svazem průmyslu ČR a Hospodářskou komorou ČR jedná s vládou, chápe, že stát má se sociálními dopady unijního Green Dealu, který omezuje nabídku likvidací spolehlivých zdrojů, i s dopady války na Ukrajině, která zlikvidovala nabídku v podobě levného ruského plynu, velké náklady. Ovšem snahu o úspory v byrokracii, v přebujelém nefunkčním státu a v přehnaně štědrých sociálních dávkách nevidíme. Je tu snaha jen dále zvyšovat výdaje a roste deficit rozpočtu.
Politická garnitura zrušila daň ze superhrubé mzdy, ztratila spolehlivý výnos ve výši 100 miliard ročně. Teď se snaží někde sektorovou daní získat 80 miliard. Po oznámení Windfall Tax (WTF) klesla tržní kapitalizace jen u ČEZ o 200 miliard korun. Podobné ztráty utrpěly i ostatní firmy z uhelného sektoru.
Růst daní je nutností, ale má to být spravedlivé a ne zaměřené na pár sektorů. Rozhodně musí klesnout i výdaje státu a to i ty sociální. My, kdo žijeme v uhelných regionech, víme, co se tím myslí…
Neměla by mimořádná daň platit i na českou plynovou energetiku?
Žádná česká plynová energetika není. České plynárenství – tedy Transgas s regionálními distribučními podniky a zásobníky – bylo kompletně prodáno premiérem Milošem Zemanem v roce 2001 Němcům. Firmy v oboru plynu mají sídla a vedení v zahraničí. U plynu vláda nerozhoduje prakticky nic, má jen legislativu, která musí být kompatibilní s EU, a z ní vyplývající regulaci. I takzvaný státní plyn, tedy oněch jediných 240 milionů krychlových metrů, které vláda má, což je plyn na osm dní v zimě, musel vládě do Státních hmotných rezerv koupit ČEZ. Vláda sama koupit ani prodat plyn neumí.
Pro úplnost dodejme, že těch vládních 240 milionů krychlových metrů plynu, stačí v zimě na osm dní.
Mimochodem, v posledních dnech se objevilo vícero zpráv o tom, že producenti elektřiny z růstu jejích cen neprofitují zdaleka tolik, jako neznámí spekulanti s elektřinou, což by znamenalo, že se opakuje scénář, který známe od emisních povolenek. O mimořádném zdanění těchto energetických veksláků se zjevně neuvažuje. Mohly by vlády alespoň zabránit tomu, aby mohli spekulanti energetickou burzu nadále takhle drasticky ovlivňovat a v důsledku ohrožovat bezpečnost evropských států?
Česká republika na ceny na burze nemá vliv a nemůže ceny silové elektřiny a cenu plynu už nijak zásadně ovlivnit. EU si neporadila se spekulanty s povolenkami a neporadí si žádnou regulací se spekulanty s energiemi. Nedostatek spolehlivé nabídky – a to je hlavní příčina problému – zaviněný politikou EU a členských zemí, které bojují ideologicky proti uhlí i proti jádru, to je to, co vede k převisu poptávky a k růstu cen.
Jediné co česká vláda může, a to se snaží dělat, to je ovlivňování regulované části ceny. Vláda na sebe vzala placení příspěvku na podporované zdroje (POZE) – což jsou zejména obnovitelné zdroje, vláda se také snaží nezvyšovat platby za přenos a distribuci. To je jediné co může naše vláda dělat. Pak také byla politicky donucena „stropovat“ – tedy dotovat cenu určitým skupinám. S obrovskými náklady na kompenzace tohoto „stropování“. Česká vláda by se měla snažit, aby Česko mělo domácí spolehlivý zdroj elektřiny a tepla.
Takový zdroj zatím ještě má a tím je uhlí. Proto je nesmyslné riskovat jeho existenci a bezmyšlenkovitě setrvačně pokračovat v unáhleném ničení tohoto sektoru.
0
0
