Vláda ČR se tento týden chystá schválit balík dokumentů, jež mají nasměrovat republiku k dekarbonizačnímu cíli. Přitom nejnovější zprávy z vůdčí země zelené tranzice Německa dokazují, že jejich zelená revoluce narazila do zdi reality, napsal na serveru Seznam Médium mluvčí think-tanku Realistická energetika a ekologie Milan Smutný.
„Nejnovější zprávy z Německa dokládají, že pokus o zelenou revoluční tranzici ztroskotal jako obvykle – na penězích a neochotě voličů se na horentních nákladech podílet snížením své životní úrovně. Deficitní německý státní rozpočet vystavil stopku 24 let trvající podpoře výroby elektřiny ze solárních a větrných zdrojů v podobě garantovaných výkupních cen na 20 let. Spolková vláda 5. července oznámila, že od ledna 2025 se podpora omezí na instalační dotace. Další klíčovou informací z první poloviny července je, že v důsledku nezájmu německého průmyslu budovat nové velké paroplynové elektrárny, a to současně s technologií umožňující jejich rychlý transfer na spalování zeleného vodíku, německá vláda se rozhodla ponechat zákonný termín odstavení uhlí na rok 2038, přičemž o případném rychlejším konci uhlí má rozhodnout trh a tlak ceny emisních povolenek,“ upozornil Smutný na aktuální dění u našeho západního souseda.
Odborník upozorňuje, že Česko se vydává na velmi podobnou cestu, ze které jsou nyní Němci nuceni couvat.
„Jestliže ještě v roce 2022 se mohla česká elektroenergetika spoléhat na stabilní celkový výkon uhelných elektráren 9,4 GW, má z nich zbýt do roku 2030 jen naprosté minimum – úvahy kolísají mezi 3 GW až pouhými 500 MW (v tzv. nekritičtějším scénáři). Jaderná energetika zůstane na svých stabilních 4,2 GW, elektrárny na zemní plyn mají zvýšit svůj výkon asi o třetinu. To, co Česko má posunout do světlých zelených zítřků je zpětinásobení výkonu solárních elektráren na 10 GW a větrných zdrojů na 1,5 GW. Ovšem šéfreportérka téhož Seznamu Zprávy Zuzana Kubátová publikovala v téže době jako kolega Nádoba jiný článek, v němž na faktech konstatuje, že plány na instalaci takových kapacit občasných zdrojů energie (OZE) jsou v Česku nereálné,“ varuje Smutný, podle nějž navíc, i kdyby taková kapacita vznikla, postavit elektroenergetiku Česka dominantně na OZE je nesmysl.
Smutný totiž upozornil, že v prosinci 2023 se dle statistiky Energetického regulačního úřadu na netto výrobě a spotřebě elektřiny v ČR tehdejší instalovaný výkon 2,15 GW solárních elektráren podílel zanedbatelnými 0,53 procenta, větrné zdroje o jmenovitém výkonu 340 MW jedním procentem, zatímco uhelné elektrárny kryly bezmála 47 % čisté spotřeby, jaderné 45 %.
Odborník nešetří kritickými slovy na adresu provozovatele české přenosové soustavy, kterým je společnost ČEPS.
„Jestliže ČEPS ještě loni i v rocích před tím tvrdil, že hranice energetické bezpečnosti Česka je při maximálně 10% závislosti na dovozu elektřiny, nyní je toto číslo v zájmu splnění ideologie dekarbonizace najednou zapomenuto a do země mají být s výpadkem stabilních zdrojů importovány až desítky TWh ročně. Odkud a za kolik, když v zimě bude příkladně i německá energetika deficitní? Loňská netto spotřeba elektřiny v ČR v důsledku energetické a ekonomické krize klesla s 57 TWh na úroveň před 14 lety. A to má spotřeba elektřiny podle prognóz ČEPS postupně do roku 2040 růst až na dvojnásobek dneška,“ upozornil Smutný s tím, že zkušenosti z Německa jasně ukazují, že jakkoli můžou zelené plány vypadat na papíře skvěle, realita je neúprosná.
Milan Smutný
0
0
