Publicita o významu bateriových úložišť je ukázkovým případem, kdy se snůška přání vydává za realitu. Zavádějící informace přitom nepřinášejí ani tak dezinformační weby ale tzv. velká média.
Na portálu iDnes vyšel optimistický článek o bateriových úložištích a jejich rychlém nástupu do velké energetiky. „Bateriová úložiště pro zajištění stabilních dodávek elektrické energie jsou stále výkonnější. Experti odhadují, že díky nim už brzy výrazně propadne potřeba využívání plynových elektráren, s nimiž se ještě donedávna počítalo pro vyrovnávání výkyvů produkce z obnovitelných zdrojů. Všímají si toho i banky, které přestávají výstavbu nových plynových elektráren finančně podporovat,“ uvádí se v článku (zde). Je tento optimismus na místě?
O bateriových úložištích se před pár lety mluvilo velmi často. V nich se měla akumulovat elektřina, dodaná občasnými zdroji energie (OZE) v době, kdy výjimečně vyrábějí víc, než je v síti potřeba. I v Česku jich pár objevilo. Například v Plané nad Lužnicí (C-Energy, výkon 4 MW, kapacita 2,5 MWh, cena 70 milionů korun), nebo u Královského Poříčí (SUAS BESS, výkon 2×2,5 MW, kapacita 7,45 MWh, cena 100 milionů korun).
Zařízení v Plané bylo v době uvedení do provozu v roce 2019 největší v Česku. Elektřina z něj by mohla zásobovat jednu domácnost po dobu jednoho roku. Jeho výkon je garantován po dobu 10 let.
Jaký mají uvedená zařízení skutečný význam pro služby výkonové rovnováhy, o které se píše v článku iDnes, nebo dokonce pro celostátní zásobování elektřinou? Úložiště v Plané by bylo schopné pokrýt celostátní spotřebu po dobu jedné sekundy, úložiště v Královském Poříčí na 2,9 sekundy. Zajistit tímto způsobem elektřinu pro celé Česko na jeden den by vyšlo bezmála na tři biliony korun. (Výpočty think-tanku Realistická energetika a ekologie.)
Ve světě sice již existují podstatně větší úložiště, ale při bližším pohledu je zřejmé, že ani tam ještě zdaleka nejde o zařízení, o něž by se mohla opřít stabilita sítě a zásobování elektřinou, když OZE dodávají nic, nebo málo. Například v roce 2022 bylo v Británii uvedeno do provozu největší evropské úložiště s kapacitou 196 megawatt (zde). Tohle úložiště, proti českým instalacím vpravdě obrovské, je schopné zásobovat elektřinou 300 tisíc domácností. Ovšem pozor: po dobu dvou hodin! Cena neuvedena. Pro úplnost dodejme, že ve Velké Británii je 28 000 000 domácností…
NA základě těch údajů spočítal portál Syrzdarma.cz, že k tomu aby zmíněných 300 tisíc domácností mohlo mít elektřinu alespoň dva dny, muselo by vzniknout dalších 23 stejně kapacitních úložišť. Aby mohla na baterie dva fungovat polovina britských domácností, muselo by takových úložišť být celkem 1120 (zde). Takže pro všechny domácnosti v království by to chtělo – na dva dny(!) – 2240 úložišť. Kolik by bylo potřeba dalších, aby na dva dny pokryly potřeby průmyslu, služeb, dopravy, úřadů? A kolik by to stálo? A z čeho by se to nabíjelo a dobíjelo? A kolik by pak stála elektřina?
„Podle optimistické kalkulace ceny bateriového výkonu dle Elona Muska vychází podle výpočtů předního českého vědce z ČVUT profesora Františka Hrdličky cena jedné kilowatthodiny z bateriového úložiště na 2200 Kč, může být ale i čtyřnásobně větší,“ podotkl pro iUhli.cz Milan Smutný, mluvčí think-tanku Realistická energetika a ekologie (zde).
Nelze zapomenout ani na to, že výroba baterií může být lecjaká, ale o ekologickou činnost se nejedná. Navíc samozřejmě produkuje značné množství oxidu uhličitého. A recyklace baterií také nepatří mezi uspokojivě vyřešené úkoly.
Zřejmě i proto Německo po nástupu současné vlády přestalo v úložištích vidět budoucí páteř energetického systému a vsadilo na zelený vodík. Což je, bohužel, dosud také nezvládnuté. Také proto by Německo potřebovalo do roku 2030 postavit 30 nových plynových elektráren, aby dokázalo krýt výkyvy způsobené dalším růstem počtu OZE (zde).
„Efektivní úložiště známe zatím jen z příkladu naší přečerpávací elektrárny Dlouhé Straně v Jeseníkách. Ovšem očekávat, že po hřebenech českých pohraničních hor najdeme a uřežeme vhodné horské vrcholky a postavíme za obrovské prostředky podobné systémy, se limitně blíží nule,“ shrnul dosavadní zkušenosti Milan Smutný. Mimochodem, Dlouhé Stráně se budovaly 18 let.
