Pokrok, Hedvika, Ludvík, Žofie, Evžen, Václav, to byly šachty ve střední části Ostravsko-karvinského revíru (OKR). Za socialismu tu jejich postupným slučováním vznikl „velkodůl“ Julius Fučík, od jehož útlumu letos uplynulo pětadvacet let. V petřvaldské dílčí pánvi bylo vyhloubeno během 163 let celkem 82 jam a vytěženo okolo 207 miliónů tun koksovatelného i energetického černého uhlí.
Počátky dolování v ložiskovém území o rozloze více než šestačtyřiceti kilometrů čtverečních se datovaly do druhé poloviny 19. století, kdy nejstaršími byly jámy Žofie a Evžen. Horníci, kteří mimochodem nemuseli kvůli své práci na vojnu a na šichtě fasovali tabák, na počátcích nafedrované uhlí vyváželi na povrch žentourem v truhlicích, pak okovech (kbelích). Nevážili ho na tuny, ale na takzvané měřice Rozvoj hornické činnosti v oblasti ovlivnili nejvíce podnikatelé z hraběcího rodu Larischů, knížecího rodu Salmů a rakouského panovnického rodu (arcivévoda Albrecht Rakouský), napsal Měsíčník Horník.
V moderní době se uhlí v petřvaldské pánvi dobývalo v ostravských i karvinských slojích, a to v šikmých, strmých i „ležácích“. Sloužily k tomu všemožné druhy technologií, od šramáků po rubáňové komplexy s kombajny a mechanizovanými výztužemi. Sloje tady kopali od čtyřiceti centimetrů po čtyři metry uhlí, které těžili v lávkách. Největšího fedrunku dosáhli na Fučíku horníci v roce 1963 ve výši 4 181 700 tun. O rok později zaznamenali nejvyšší průměrnou denní těžbu šplhající ke třinácti a půl tisícům tun. V polovině šedesátých let minulého století měli také nejvyšší stavy zaměstnanců, více než třináct tisíc lidí. Dobývací práce probíhaly v hloubkách až 820 metrů pod zemí a odhaduje se, že v petřvaldské dílčí pánvi bylo vyraženo více než dva tisíce kilometrů důlních chodeb a překopů. Za celou dobu hornické činnosti zde došlo ke dvaačtyřiceti mimořádným událostem (výbuchy a vzplanutí metanu, samovznícení, zápary, požáry, důlní otřesy atd.), které si vyžádaly životy padesáti havířů.
Petřvaldská dílčí pánev byla situována mezi ostravskou (na západě) a karvinskou částí (na východě) OKR a zahrnovala čtyři dobývací prostory na území Petřvaldu, Šenova a Orlové. Poslední vozík uhlí vyvezli 28. února 1998 z jámy Pokrok 1/1.
V provozu dodnes zůstal jen Důl Žofie, kde státní podnik DIAMO čerpá důlní vodu a odsává důlní plyn. Hornictví v této oblasti připomíná kromě Žofie památkově chráněná těžní věž jámy Pokrok v Petřvaldě, bývalý Fučík 1, kolem které vyrostly nové haly. Pro některé šachetní budovy se našlo nové využití, většina byla ovšem zbourána. Některé areály byly úspěšnější a postupně je zaplnily různé firmy.
K zajímavostem z historie petřvaldské dílčí pánve patřilo, že se horníci z Dolu Fučík v letech 1971 a 1972 podíleli na přípravě a mechanizovaném dobývání černého uhlí v Alžírsku. Od konce 80. let do roku 1998 se postupně sedmatřicet pracovníků z této šachty vystřídalo při zavádění posuvné výztuže a dobývacích kombajnů v dolech v severozápadním Španělsku.
Také zajímavý článek: JAK JSEM SE SEZNÁMIL S HEDVIKOU, POKROKEM, VÁCLAVKOU.
0
0
