Premiér Petr Fiala řekl, že je nutné významně přehodnotit energetickou politiku a hlavním cílem se musí stát evropská energetická suverenita. U nás ji prý zajistí jen kombinace jádra a OZE. To ale nebude zítra ani pozítří, proto je nezbytné jasně definovat, jakou roli v tomto procesu bude v nejbližších letech hrát uhlí.
Podle Fialy je důležité lépe promyslet základní otázky své energetické bezpečnosti. „Ani Evropská unie, ani žádný evropský stát si nemůže dovolit, aby byl do budoucna závislý na jakékoli třetí straně. Naším hlavním cílem se musí stát evropská energetická suverenita,“ řekl premiér s tím, že jediným skutečně bezpečným scénářem je pro Česko kombinace jaderné energetiky a obnovitelných zdrojů.
Tato slova zní realisticky, mají však své velké ale, které spočívá v tom, že je třeba nejprve vybudovat dostatečnou jadernou i obnovitelnou kapacitu. A to bude trvat roky. Zatím stát teprve zahájil výběr dodavatele nového bloku Jaderné elektrárny Dukovany. Ten bude podle střízlivých odhadů spuštěn teprve kolem roku 2040, navíc dle odborníků pouze pomůže nahradit stávající bloky, které dosluhují.
Českou energetiku i teplárenství zatím stále táhne uhlí, z nějž se vyrábí více než 40 procent elektřiny a teplo pro miliony lidí. Podle ještě nedávných plánů mělo být uhlí nahrazeno zemním plynem. Současná situace, kdy je plynu nedostatek a jeho cena je velmi vysoká, je takový plán s nejvyšší pravděpodobností neuskutečnitelný. Ani případná mohutná výstavba obnovitelných zdrojů není zejména v zimě schopna současný příspěvek uhlí nahradit. Vláda by tuto realitu měla reflektovat.
Uhelný sektor od těžby až po provoz elektráren a tepláren totiž nezbytně potřebuje jasný výhled do budoucna. Zatím však stále platí programové prohlášení Fialovy vlády, v němž se píše, že vláda chce vytvořit takové podmínky, aby byl odchod od uhlí možný do roku 2033. O pět let dříve, než navrhla uhelná komise.
Provozovatel tuzemské přenosové soustavy, společnost ČEPS, ale ve svém posledním „Hodnocení zdrojové přiměřenosti výrobních kapacit elektrizační soustavy ČR do roku 2040“ (MAF CZ 2021), které analyzuje dopady různých scénářů vývoje zdrojového mixu v České republice ve střednědobém horizontu a upozorňuje na případný nedostatek zdrojů, na jaře letošního roku uvedl, že Česká republika bude od roku 2025 výrazně importní s předpokladem velké závislosti na dovozu elektřiny z přebytkových zemí (Francie, severní Evropa), přičemž zůstává otázkou, zda bude v případě přebytku v těchto zemích elektrická energie skutečně exportována nebo bude využita v domácím průmyslu. Po roce 2035 je pak indikováno další zhoršení situace, které by mohlo vést k vážným problémům s přiměřeností soustavy.
MAF CZ 21 dále ukazuje, že rychlý odklon od uhelných zdrojů v kombinaci s neexistujícími novými zdroji (dozdrojování) povede ke zcela neuspokojivým hodnotám LOLE, a tedy ke značné zdrojové nepřiměřenosti. Odstavování uhelného výkonu musí být doprovázeno výstavbou nových zdrojů se stabilním výkonem (dozdrojování). V případě urychlení odchodu od uhelné energetiky dříve než v roce 2038 bude potřeba zavést kapacitní mechanismy pro podporu výstavby zdrojů se stabilním výkonem, aby byla dodržena bezpečnost dodávek elektřiny, a to i přes rychlý nárůst podílu OZE, který scénáře MAF CZ 21 obsahují.
Pokud si vláda, a zcela správně, vytkla za svou prioritu energetickou suverenitu a zajištění energetické bezpečnosti, musí před uhlím přestat strkat hlavu do písku. V Česku se zkrátka nelze tvářit, že uhlí neexistuje.
0
0
