Oxid uhličitý se neuvolňuje jen z fosilních paliv, ale významnou měrou také v zemědělství. I to vedlo srílanskou vládu před 10lety k zákazu syntetických hnojiv. Evropská komise by měla výsledky tohoto experimentu v celostátním měřítku bedlivě studovat.
Zakázat administrativně cokoli je v podstatě snadné. Když je to za navíc za bohulibým účelem, mají z toho zakazující navíc dobrý pocit. Což je stejné na Srí Lance i v Evropě. Aby to však mohlo dobře fungovat, musí být zákaz dobře promyšlený. I to platí v Evropě i v Asii. Paralely ovšem pokračují i v dalších směrech. Třeba tehdy, když ten bohulibý zákaz není dobře promyšlený.
Srí Lanka byla soběstačná v produkci potravin a díky spolupráci s Čínou se stala ve svém regionu bohatým státem. Možná i to vedlo tamní vládu k dobře míněnému zákazu umělých hnojiv. Jenže vláda ve snaze o konání dobra ignorovala varování skutečných zemědělských odborníků. Ti upozorňovali, že bez umělých hnojiv klesne úroda rýže a dalších potravin. Jednoduše proto, že není v možnostech zemědělců produkovat odpovídající množství přírodních hnojiv, tedy hnoje. Varovné prognózy se rychle naplnily a ostrovní stát se stal závislým na dovozu potravin. K tomu ještě musel zatížit rozpočty rozsáhlými kompenzacemi zemědělcům, kteří žehrali na pokles sklizní a tím i na nižší zisky. Ve výsledku začala Srí Lanka rychle chudnout a v současné době žádá USA o rozsáhlou pomoc. Zákaz umělých hnojiv byl mezi tím zrušen. Podrobněji si o celé kauze můžete přečíst na portálu Sýr zdarma (zde). Samozřejmě včetně
Nepřipomíná to náhodou situaci v EU jako přes „kopírák“? Dobrých úmyslů má Brusel plný šuplíky. Jedním z největších je udržení globálního klimatu prostřednictvím omezení a posléze úplného zrušení lidmi produkovaného oxidu uhličitého v prostoru EU. Že je to zcela nereálné ukazuje ta nejzákladnější matematika. Jestli produkují státy v unii někde mezi sedmi až devíti procenty globálních emisí CO2, a kromě USA všichni ostatní velcí emitenti svoji produkci zvyšují, těžko může úsilí a sebeobětování států v EU něco změnit. Ale to nechme stranou. Paralela se Srí Lankou je jinde.
Odborníci ze zemědělství tamní vládu varovali, že za syntetická hnojiva není adekvátní náhrada. Skuteční odborníci z energetiky varují Brusel i členské státy, že konvenční zdroje, dávající stabilní výkon, není možné nahradit obnovitelnými zdroji, které stabilní výkon z podstaty dodávat nemohou. V obou případech nezbytně dojde k poklesu produkce, což Srí Lanka – nemajíc v zemědělství zálohu, jakou evropské energetice poskytují konvenční elektrárny – již empiricky prokázala. Rozsáhlé kompenzace zemědělcům lze velmi snadno přirovnat k rozsáhlým podporám, které dostávají majitelé obnovitelných zdrojů. Nutnost dovozu a s ním spojený nárůst nákladů jistě není potřeba zvlášť popisovat.
Stejně, jako snad není potřeba popisovat, jak je nevýhodné být závislý na dovozu něčeho životně důležitého. Těm, kdo to nevěděli, to snad dost důrazně připomněla válka rozpoutaná Ruskem. V každém případě by si aktuální příběh Srí Lanky měli povinně přečíst všichni úředníci v Bruselu, europoslanci a vůbec všichni politici v evropských státech! Určitě by to nebyla ztráta času.
Článek převzatý z webu: 
0
0
