Zemní plyn jako důležitý energetický zdroj – minimálně na čas – připustí zřejmě většina českých politiků. Bližší pohled na jejich názory současně ukazuje, jak je kvapné opouštění uhlí krátkozraké ve všech ohledech.
Budeme vytloukat klín klínem. Zbytečně proinvestované dotační stamiliardy, o další stamiliardy zbytečně narostlý státní dluh. Vyšší energetická závislost. Tak se dá lakonicky shrnout budoucí vývoj v české energetice, jak vyplývá z analýzy názorů představitelů většiny českých parlamentních stran.
Současný vývoj tuzemské energetiky názorně ukazuje slabiny zbyrokratizované EU. Brusel totiž Česko nutí k tomu, aby se vzdalo uhlí výměnou za plyn. Nedokážeme totiž tak rychle nasadit jiné spolehlivé zdroje s dostatečnou kapacitou. Jen ty plynové. Jenže, jak se ukázalo (a EU to ví minimálně od roku 2015) celkové skleníkové emise z plynu, jsou srovnatelné s emisemi z uhlí. Z pohledu ochrany globálního klimatu tedy nedává výměna uhlí za plyn žádný smysl. Jenže právě ochranou globálního klimatu Unie i aktivisté zdůvodňují, proč se máme uhlí vzdát.
Rychle odstavit uhlí, když jej nahradíme prakticky stejně emisním plynem, nedává žádný smysl. Množství skleníkových plynů tím nesnížíme, za to snížíme svoji energetickou nezávislost. A ještě za to utratíme stovky miliard korun, které si navíc půjčíme. Smysl to nedává z žádného pohledu. Samozřejmě tedy s výjimkou zemí, které nám dodávají plyn, mezi nimiž vyčnívá Rusko. A také firem, jež budou na plynovém boomu profitovat. Jestli mají naše tajné služby obavy z toho, aby nám firmy z této země dodaly jadernou elektrárnu, co si tyto myslí o zvyšování závislosti země na plynu, jež je především z Ruska? Už se jich na to někdo zeptal?
Tohle všechno by měli představitelé politických stran vědět, respektive to jistě vědí. Jenže nikdo z nich – v čele s předsedou vlády – se bruselskému a aktivistickému tlaku nedokázal jasně postavit. Česko tedy směřuje k zákazu spalování uhlí, abychom jej nahradili spalováním zemního plynu. Otázkou teď je, kolik se postaví nových plynových zdrojů a jak dlouho budou fungovat.
Plyn jen jako záloha
Jan Hamáček, předseda ČSSD se v tomto ohledu vyjádřil zcela jednoznačně. V teplárenství, minimálně na přechodnou dobu, s plynem počítá. Ostatně jeho nástup tam už začal. „Jiná situace je v případě výroby elektřiny, kde se byť jen přechodná náhrada uhlí zemním plynem stále víc jeví jako slepá ulička. Šlo by skutečně jen o přechodné a nejspíš relativně krátké období, které by s sebou neslo velké náklady a rizika. Evropská unie nejspíš plyn nebude chtít financovat, navíc bychom dovozem plynu zvyšovali svou energetickou závislost. V neposlední řadě je velmi diskutabilní, zda je plyn z hlediska ochrany klimatu oproti uhlí vůbec prospěšnější,“ říká Hamáček (zde). „Mnohem smysluplnější je podporovat jádro, rozvoj obnovitelných zdrojů a rovněž investice do energetických úspor či vývoje nových technologií jako je vodík či malé jaderné reaktory,“ říká. Přitom chce ale skončit s uhlím do roku 2033, kdy jím zmíněné technologie s nejvyšší pravděpodobností ještě nebudou k dispozici.
Předseda komunistů Vojtěch Filip má na plyn také jednoznačný názor. „Plynové elektrárny je dle našeho názoru možné použít jako rychlou zálohu pro výpadek větrné nebo sluneční energie, případně při velké odstávce vodních elektráren nebo elektráren jaderných,“ říká rozhodně (zde). Upozorňuje současně i na to, že při těžbě plynu dochází k velkým únikům metanu, který působí v atmosféře více než 80 krát silněji, než oxid uhličitý z uhlí. Uhlí má v české energetice nahradit jádro. Nové bloky se mají co nejdřív postavit v Dukovanech i v Temelíně.
Expertní skupina EU sice již jádro (konečně) uznala za emisně čistý zdroj (zde), ale to ještě vůbec neznamená, že na to Komise a europarlament, plný aktivistů Zelené fronty, vůbec vezmou ohled. Zároveň, stejně jako v případě ČSSD, ani u komunistů není jisté, zda se vůbec po volbách dostane do sněmovny. Navíc její tradiční sympatie k Rusku mohou v debatě o nových jaderných blocích být jistou přítěží.
Piráti plyn hájí, STAN spíš odmítá
V novém parlamentu naopak zcela jistě budou Piráti. Jejich předseda Ivan Bartoš se netají zeleným přístupem k energetice. Nástup plynu ale překvapivě hájí. „Jako logická a rychlá se jeví právě náhrada uhlí zemním plynem – přítomnosti zemního plynu po dobu alespoň jednoho ekonomického cyklu se tedy nevyhneme,“ vymezuje svoji pozici (zde). Budoucí cesty k zajištění energetických potřeb vidí různě, v zásadě se zdá, že chce co nejdiverzifikovanější energetický mix. Včetně biomasy, jejíž průmyslové spalování nedává z klimatického hlediska vůbec žádný smysl, neboť uvolňuje emise CO2 a navíc vede k odlesňování, jež má na lokální klima zhoubné následky.
Bartoš také zdůvodňuje nutnost opuštění uhlí růstem cen emisních povolenek, což je mezi politiky šířící se mantra. Jež opomíná, že za prvé jsou emisní povolenky zcela umělý prvek, který o skutečné ceně produktu vůbec nic nevypovídá. Za druhé, což by mělo být ještě důležitější, emisní povolenky postihují jen emise vzniklé spálením plynu. Nepostihují však skleníkové emise v místě těžby a při přepravě. Což však předseda Pirátů připouští a dokonce varovně zmiňuje i to, že komplexní emise se nesledují u výroby například fotovoltaických panelů.
Piráty do sněmovny doprovodí STAN, jehož předseda Vít Rakušan vidí roli plynu podstatně slabší, než jeho koaliční partner. „V oblasti teplárenství jako přechodnou alternativu ano. Co se týče energetiky, tak pouze v omezené míře, především jako záložní a stabilizační prvek naší energetické soustavy,“ popisuje roli, kterou plynu přisuzuje jeho partaj (zde). Což je role, která se více méně kryje s představou komunistů a je relativně blízká i tomu, co říká ČSSD. Ač to tak na první pohled sice vypadá, ve skutečnosti není v příkrém rozporu ani s kurzem, kterým pod černou vlajkou pluje pirátská šalupa.
Moc emisních povolenek si uvědomuje i Alexandr Vondra, který odpovídal za ODS (zde). I tahle strana chce širokou diverzifikaci zdrojů, včetně plynu, ale zároveň přiznává významnou úlohu jádru. A v případě plynu přichází s návrhy, jak se vypořádat se závislostí na dodávkách z Ruska. „Nechceme posilovat závislost na dovozu z Ruska. U plynu je klíčová diverzifikace dodávek a přepravních cest, měli bychom také usilovat o podílu na terminálu LNG v některé sousední zemi. V širším smyslu je pak stěžejní celková diverzifikace energetického mixu,“ vysvětluje širší souvislosti místopředseda ODS.
Bez plynu to rychle nejde
Neznáme aktuální názory vládního ANO, ani KDU-ČSL, TOP09 či SPD, protože z těchto stran jsme nedostali žádné odpovědi. Přesto ale můžeme odpovědně prohlásit, že plyn má nyní v Česku zřejmě zelenou. EU sice zkomplikuje a možná úplně zastaví podporu a financování plynových zdrojů, ale pokud má republika splnit rozkaz rychle zakázat uhlí, nestihne jej stejně nahradit něčím jiným, než plynem. Leda by si to politici nechali spočítat a rozhodli se bouchnout do stolu a nechat v provozu uhlí, dokud jej nenahradíme jadernými, fúzními a v létě i obnovitelnými zdroji.
V každém případě, Zelená fronta umetla v Česku cestu plynařům proto, aby zničila uhlaře. A za obrovské peníze nahradila jedny emise druhými. Navíc na spoustu let, protože nikdo zde nepostaví plynové elektrárny a infrastrukturu kvůli pouhým pár letům „dočasného“ provozu.
Článek převzatý z webu: 
1
0
