Krach jednání členů Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC), na němž se nepodařilo přesvědčit Rusko, aby přistoupilo na koordinované snížení těžby suroviny, a okamžitý start obchodní války, který poslal cenu ropy strmě dolů, znovu ukázal, že celosvětová dohoda o snížení emisí je momentálně utopií.
Evropská komise se snaží všemi silami protlačit klimatický zákon a nutit členské země k dalšímu dramatickému snižování emisí CO2. To bude stát obrovské peníze z rozpočtu unie, členských států a samozřejmě především Evropanů a evropských firem. Dopad na globální klima však bude velmi diskutabilní. Kritici zelené dohody dokonce říkají, že pokud vůbec nějaký, tak marginální.
[popup_anything id=“10298″]
[popup_anything id=“10301″]
Co říkají čísla dnes. Mezinárodní agentura pro energii (IEA) vydala zprávu za rok 2019. Z ní je patrné, že globální emise oxidu uhličitého neklesly, i když Spojené státy americké snížily svoji produkci C02 o tři procenta a země EU dokonce o procent pět. USA a EU podle zprávy IEA snížily své emise dohromady o 300 milionů tun. Zajímavou informací přitom nepochybně je, že emise v energetickém sektoru ve vyspělých zemích sestoupily zpět na úrovně z konce 80. let, kdy byla spotřeba elektřiny zhruba o třetinu nižší než v současnosti.
Jenže ostatní země naopak přidaly téměř 400 milionů tun navíc. Tahounem ve vypouštění emisí je zejména Asie v čele s Čínou a Indií. Výstavbu nových uhelných elektráren ale hlásí i Japonsko, obří uhelné projekty se spouštějí v Pákistánu, a „našlápnuto“ má rovněž řada afrických zemí.
Pokud nové vedení Evropské komise v čele s Ursulou von der Leyenovou tvrdí, že zbytek světa bude v tažení proti změnám klimatu evropského příkladu následovat, tak si nejenom lže do kapsy, ale především lže nám všem.
Krach jednání o snížení cen ropy jasně ukázal, že hlavní roli hrají ve zbytku světa jednoznačně peníze a snaha o vliv a získání nových trhů. Je tomu tak v případě ropy a bude tomu tak i v otázce emisí. Zelená politika je totiž zatím stále extrémně drahá. Vyšší ceny energií pak logicky zdražují vše ostatní. Lidem život, firmám výrobu či služby. A proto Asie, Afrika, ale třeba i Rusko na ekologickou notu nehraje.
Ano, Evropa a severní Amerika jsou dnes vyspělé regiony s vysokou životní úrovní i proto, že vypustily v minulých desetiletích do vzduchu spousty všelijakých škodlivin. Je nepochybně správné, že jsou právě tyto regiony tahounem v ekologičtějším přístupu. Měla by se ale velmi pečlivě zvážit cesta, jakou se půjde, i tempo, jakým se po ní bude pádit.
Asi by totiž nedávalo žádný smysl, aby výsledkem bylo jen poškození evropských a amerických ekonomik, přičemž z hlediska klimatu by k žádnému zlepšení nedošlo. A ono k němu skutečně nedojde. Stačí k tomu matematika pro žáky základní školy. Ekologičtí aktivisté u nás nelegálně blokují uhelné elektrárny a vyzývají k jejich okamžitému odstavení. Jde přitom o elektrárny o celkovém výkonu jen kolem 11 gigawatt (GW), ze kterých se ale vyrábí téměř polovina tuzemské elektřiny a většina tepla.
Po celém světě je ale aktuálně plánováno, nebo ve výstavbě nových 579 GW instalovaného výkonu uhelných elektráren. To bude znamenat navýšení stávajícího výkonu (2 026 GW) o 29 %. Jen sama Čína, největší světový spotřebitel uhlí, staví či plánuje nové uhelné elektrárny o výkonu 226 GW. Následována je Indií s 92 GW a Tureckem s 34 GW. Nové uhelné elektrárny se plánují nebo jsou aktuálně ve výstavbě v 60 zemích po celém světě.
Klimatičtí aktivisté v čele s Gretou Thunbergovou vyzývají k okamžité akci. Tvrdí, že je nutné panikařit. To skutečně nutné je, ale z jiného důvodu. Pokud totiž neodmítneme plány Ursuly von der Leyenové a spol., dorazíme k útesu, spadneme z něj dolů a v lepším případě si pouze rozbijeme ústa. A co myslíte? Bude nás zbytek světa litovat a podá pomocnou ruku? Nebo se od srdce zasměje a využije oslabení soupeře k vlastnímu prospěchu?
Převzato z webu: 
0
0
